SVATÍ NA TENTO TÝDEN

Ze života některých světců, které si Církev připomíná v tomto týdnu.

Převzato z knihy "Naše světla" 
Knihu je možné zapůjčit ve farní knihovně, popřípadě číst on-line:
https://librinostri.catholica.cz/download/SchikRuNasSvetl47-OCR.pdf

18. října: svatý Lukáš, Evangelista

 Svatý Lukáš pocházel ze syrské Antiochie a byl syn pohanských rodičů. Dosáhl vědeckého vzdělání a věnoval se lékařskému povolání. Kristovu víru poznal ve svém rodišti, v Antiochii, byl pokřtěn apoštolem Pavlem, a proto ho Jeroným nazývá "synem Pavlovým". Lukáš se stal důvěrným společníkem apoštola Pavla, asi proto, že Pavel byl častěji nemocen a potřeboval lékařské ošetření. Pavel ho nazývá "svým pomocníkem, lékařem svým nejmilejším". Lukáš zůstal při Pavlovi i ve vězení jak v Cézarei, tak i v Římě. Pavel si stýská (1. Tim. 4, 11): " Jediný Lukáš je se mnou." Lukáš napsal v letech 67-70 dva velmi důležité spisy: Evangelium a Skutky apoštolů. Byl k tomu nad jiné povolán svým vyšším vzděláním. V evangeliu podal obšírnou a věrnou zprávu o Kristově životě a začátcích církve. Co napsal v evangeliu, znal z vypravování svědků, kteří Krista viděli a slyšeli. Zaznamenal mnohé věci, které v ostatních evangeliích nejsou obsaženy, např. o Panně Marii, o Ježíšově mládí a z toho svatí Otcové soudí, že svatý Lukáš měl tyto zprávy přímo z úst nejblahoslavenější Panny Marie. Tomu nasvědčují i slova téhož evangelisty opakovaná na dvou místech: " Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom." (Luk. 2, 19; 2, 51) V žádném z ostatních tří evangelií není tolik krásných podobenství a příkladů o kajícnosti a o Božím milosrdenství jako v evangeliu sv. Lukáše. Tam čteme o kajícím hříšníku, nad nímž je před Božími anděly větší radost nežli nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují (Luk. 15, 4-7), o ztrace ném a nalezeném penízi (Luk. 15, 8-10), o marnotratném synu (Luk. 15, 11 až 32), o Zacheovi (Luk. 19, 2-10), o fíkovém stromu (Luk. 13, 6-9), o ženě kajícnici (Luk. 7, 36-50), o pokání lotra ukřižovaného vedle Krista Pána na Kalvárii. (Luk. 23, 40-43) Toto evangelium končí stručnou zprávou o nanebevstoupení Páně.
Ve Skutcích apoštolů vypisuje sv. Lukáš obšírně nanebevstoupení Páně i seslání Ducha Svatého a vypravuje, jak se apoštolově hned potom ujali kázání evangelia, jaké divy činili i jaká protivenství proto od Židů snášeli. Dále líčí život prvních křesťanů v Jeruzalémě a umučení jáhna Štěpána i apoštola Jakuba Staršího a nakonec podrobně popisuje podivuhodné obrácení apoštola Pavla, všechnu práci, cesty a protivenství, která podstupoval pro Ježíše Krista, i všechny ty ohromné věci, které Bůh skrze něho činil. O všem tom mohl dát sv. Lukáš ty nejspolehlivější zprávy, neboť byl průvodcem tohoto apoštola a svědkem jeho řečí i skutků.
Po napsání těchto spisů Lukáš mizí z historie. Podle některých zpráv kázal v Itálii, v Makedonii a v Řecku. Izidor Sevillský tvrdí, že Lukáš zemřel ve vysokém věku v Achají jako mučedník. Byl pověšen na olivovém stromě. Zobrazuje se též jako malíř, protože dovedl svým slovem názorně popsat události ze života Pána Ježíše.



21. října: svatý Hilarion, opat

 Svatý Hi1arion pocházel z pohanských rodičů. Během studií v Alexandrii poznal křesťanskou víru a dal se pokřtít. Brzy potom uslyšel o svatém poustevníku Antonínovi. Navštívil ho a zůstal s ním několik měsíců, aby se naučil jeho způsobu života. Potom rozdal svůj majetek, šel na poušť a tam žil nezvykle přísně.
Jednou k němu přišli lupiči a řekli mu žertem: "Co bys udělal, kdyby sem přišli loupežníci?" Hilarion odpověděl; "Kdo nic nemá, ten se nebojí loupežníků." "Ale mohli by tě zabít!" "Ano, mohli by, avšak jsem ochoten zemřít, proto se jich nebojím."
Vznešený a bohatý pán přišel k sv. Hilarionovi a prosil o pomoc v těžké nemoci. Když byl vyslyšen, přišel se ženou a s dětmi, aby světci poděkoval a nabídl mu mnoho darů. Hilarion odpověděl: "Nečetl jsi, co se stalo Giezimu a Šimonovi? Giezimu za to, že přijal peníze za milost Ducha Svatého; Simonovi za to, že je nabídl?" Uzdravený se slzami odpověděl: "Přijmi to a dej chudým!" Hilarion odpověděl: "Ty můžeš lépe rozdat své prostředky, neboť přicházíš do měst a znáš chudé. Proč mám já, když jsem se vzdal svých, vyžadovat cizí? Mnohým se stalo jméno chudých záminkou lakomství. Nikdo nedává lépe, než ten, kdo si nic pro sebe neponechá. "Když se v Hilarionovi ozývala tělesná pokušení, říkal svému tělu: "Pane osle, postarám se, abys nevyhazoval. Nebudu tě krmit ječmenem, ale plevami. Hladem a žízní tě zkrotím, vedru a mrazu vystavím, abys měl na starosti útrapy a žádné nečisté žádosti." Jeho posty byly čím dál přísnější. Později měl za pokrm jen kus ječného chleba s vařenou zeleninou; ve stáří nejedl ani chleba, jen jídlo připravené z mouky a zeleniny. Od přísného postu se neuchyloval ani v nedělních nebo svátečních dnech. Komůrka, v níž přebýval, byla o málo delší než jeho tělo.

V císařském vojsku byl tehdy voják posedlý zlým duchem. Nemoc s ním zmítala zvláště v noci, až skřípal zuby. Ten si vyprosil od císaře Konstancia, v jehož osobní stráži byl, dovolenou a doporučující list k palestinskému vladaři. Hilarion ho uzdravil a on mu chtěl z vděčnosti dát darem deset liber zlata. Hilarion tento dar nepřijal a podal vojákovi ječný chléb se slovy; "Ti, kdo jedí takový chleba, pokládají zlato za smetí."Ale návštěvy lidu se mu po čase staly obtížné; toužil totiž, aby mohl Bohu sloužit v ústraní a žít opravdu poustevnicky. Ale sotvaže se to rozneslo, sběhlo se k němu na tisíce lidí se snažnou žádostí, aby od nich neodcházel. A aby neodešel, nepozorovaně ho střežili. Hilarion řekl: "Nebudu jíst ani pít, dokud mne nepropustíte, kam mne volá Bůh." Celých sedm dní nic nejedl. Směl odejít. Ale nešel sám, doprovázel ho nesmírný zástup lidí, a jen stěží je přiměl k návratu. Vybral si jen čtyřicet mnichů za průvodce. Putoval do Egypta. Pátý den dorazil do Pelusia (na řece Nilu) a na další cestě navštívil sv. Antonína. Nikde však nepobyl déle, neboť neměl klid od lidí, kteří ho neustávali navštěvovat a prosit o pomoc. Proto si umínil, že se skryje na některém ostrově. Procestoval Libyjskou poušť, sedl na loď a přeplavil se na Sicílii. Když však tam Boží mocí uzdravil člověka posedlého zlým duchem, opět se k němu ze všech stran hrnuly davy lidstva, žádající pomoc nebo poučení. Jeho žák Hesychius hledal svého mistra po všech krajinách a březích mořských. Teprve po tříletém pátrání se dozvěděl od jistého židovského obchodníka, že na Sicílii pobývá křesťanský prorok, který koná mnoho podivuhodných skutků. Hesychius vytušil, že tím prorokem není nikdo jiný než Hilarion. Přeplavil se na Sicílii a šťastně nalezl Hilariona. Hesychius přišel právě včas, neboť Hilarion již mínil odejít ze Sicílie někam, kde by ho neznali. Oba odešli zprvu do Dalmácie a pak na ostrov Kypr; tam v samotě u města Pářu, v hornaté nepřístupné krajině, Hilarion dosáhl toužebného klidu. Jediný Hesychius měl k němu přístup. Hesychius také navštívil z Hilarionova rozkazu jeho bývalé žáky v Palestině. Zemřel roku 372 nebo 373.