SVATÍ NA TENTO TÝDEN

Ze života některých světců, které Církev slaví v tomto týdnu.

Převzato z knihy "Naše světla"

Knihu je možné zapůjčit ve farní knihovně, popřípadě číst online:

https://librinostri.catholica.cz/download/SchikRuNasSvetl47-OCR.pdf

22. května: svatá Rita, vdova 

 R i t a (zkrácené Margarita, t. j. perla) se narodila v Rocca Porena v Umbrii. Měla jediné přání: v klášteře se úplně obětovat Bohu. Ale rodiče ji nutili k sňatku s mladým mužem Pavlem Ferdinandem. Manžel byl člověk surový a již brzy po svatbě začal Ritu trýznit výčitkami a hrozbami, dokonce i bitím. Avšak právě v této zkoušce se osvědčila pravá zbožnost služebnice Boží. Na mužovy nadávky odpovídala tichostí a laskavostí. Čím nespravedlivěji s ní manžel zacházel, tím laskavější k němu byla, tím více se snažila splnit každou jeho žádost.

Tak byl u manželů ustavičný zápas mezi hněvem a tichostí, mezi násilím a trpící láskou, mezi nepravostí a snášením. Zpočátku její tichost rozzuřila muže ještě víc. Rita však nepovolila; zůstala tichá jako anděl. Tak v tomto zápase zvítězila. Pavel začal přemýšlet a poznal, že špatnost byla vždy na jeho straně. Již se nehněval na svou manželku, ale hněval se nad svým hněvem a slabostí, že nedovedl ovládnout svou prudkost. Často, když se v něm vzmáhala hněvivost, utekl z domu, aby se nedal strhnout ke špatnému, a vrátil se, až jeho hněv pominul a on měl zase sám sebe v moci. A jednoho dne se stalo něco neslýchaného: muž, kdysi tak tvrdý a náruživý, byl tak dojatý tichostí své manželky, že se před ní vrhl na kolena a prosil ji, aby mu všecko odpustila, čím jí dosud ublížil. Slíbil jí zároveň, že se bude snažit, aby jí už nikdy nekřivdil. Svému slibu také dostál. To bylo vítězství tichosti a trpělivosti nad hněvem. Tak se splnilo slovo moudrého Sírachovce: "Trpělivý vytrvá do příhodného času, potom ho Bůh opět obveselí." (Sír. 1, 23) Od té doby žili manželé ve svornosti, až v osmnáctém roce manželství byl Pavel zavražděn. Synové pomýšleli na krevní pomstu. Matka se za ně modlila, aby je Bůh raději povolal na věčnost, než aby se výkonem pomsty prohřešili; oba pak brzy zemřeli. Rita vstoupila do augustiánského kláštera v Kascii. Trpěla hroznými vředy a pro zápach musela bydlet odděleně od druhých. Svatě žila a svatě skonala r. 1407. Její tělo se podivuhodně proměnilo, rány se zacelily a pokojík byl plný krásné vůně.
Oheň nemůže být uhašen ohněm," praví sv. Jan Zlatoústý, "stejně tak hněv nemůže být přemožen hněvem. Avšak, co je voda pro oheň, to je tichost a přívětivost pro hněv." (Hom. 58 in Gen) Ježíši, tichý a pokorný srdcem, přetvoř srdce moje podle srdce svého!

25. květnasvatý Řehoř VII., papež 

 Svatý Řehoř VIL, papež (1073-1085), byl syn chudého tesaře Boniza v Toskánsku a napřed se jmenoval Hildebrand. Když dospěl, odebral se do proslulého kláštera Clugnyského, kde žil v přísné kázni. Tam ho poznal Bruno, biskup toulský, a když byl Bruno zvolen papežem pod jménem Lev IX., přiměl Hildebranda, aby ho doprovázel do Říma. V Římě byl Hildebrand zvolen kardinálem a správcem církve římské a osvědčil se ihned jako statečný obránce práv apoštolského Stolce. R. 1073 byl Hildebrand zvolen papežem a přijal jméno Řehoř VIL
Řehoř si umínil, že vymaní Apoštolský Stolec a veškeré duchovenstvo ze stavu nedůstojné poroby a jařma světské moci, že potlačí hříšné svatokupectví a že napraví kázeň duchovenstva. Proto vydal tato opatření: "Kdo dosáhl svěcení nebo duchovního úřadu svatokupectvím, nesmí dále v církvi sloužit. Kdo si za peníze opatřil církevní obročí, ztrácí je. - Nikdo ženatý nebude svěcen na kněžství a žádný kněz se nesmí opovážit vstoupit do stavu manželského. Každý věřící, který by se zúčastnil církevních úkonů kněze nedodržujícího tato opatření, je vyloučen z církve." Další ustanovení papežovo znělo: "Kdo by v budoucnu přijal biskupství nebo opatství z rukou některého nekněze, nebude za biskupa nebo opata pokládán a zakazujeme mu vstup do kostela. Kdo by se z císařů, vévodů, hrabat nebo kterýchkoliv světských osob opovážil udělit investuru na biskupství nebo nějakou církevní hodnost, bude stejným trestem postižen!

Tyto zákony se setkaly s tuhým odporem. Řehoř VIL však nepovolil. Nerozpakoval se sesazovat neposlušné biskupy. Tehdy vládl v Německu císař Jindřich IV.; ten se nechtěl vzdát investitury, ale rozdával biskupství nejnehodnějším mužům, papeži navzdor. Když r. 1075 porazil odbojné Sasy, vedl si ještě násilněji. Papežští legáti vyzvali Jindřicha, aby se v postu dostavil na sněm do Říma a aby se tam zodpovídal ze svatokupectví a z cizoložství. R. 1070 svolal Jindřich sobě oddané biskupy a opaty do Vormsu. Shromáždění tam vinili papeže z rozličných vymyšlených zločinů a sněm prohlásil papeže za sesazeného. Zároveň poslal Jindřich IV. papeži list s nadpisem: "Jindřich, ne z vlastní, ale z Boží milosti král - Hildebrandovi, ne papeži, ale klamnému mnichovi!" Konec listu pak zněl: "Ty tedy sestup z Apoštolského Stolce, který sis přivlastnil. Já, Jindřich, a biskupové ti pravíme: Sestup, sestup!"
Současně zakoušel papež Řehoř protivenství od svých odpůrců i v Římě. Nejurputnější z nich, Cencius, vrazil s tlupou odpůrců do chrámu, kde Řehoř sloužil mši svatou, zajal ho a zavřel do věže. Lid osvobodil papeže a byl by Cencia ukamenoval, kdyby se papež za něj nepřimlouval.
Když došla zpráva o vormském sněmu do Říma, papež vyloučil Jindřicha z církve. Tím byl Jindřich podle zákona zbaven moci vykonávat královský úřad. Říšská knížata se chystala k volbě nového krále. Prohlásili, že nesmíří-li se do roka s papežem, bude zbaven vlády a žádali papeže, aby přijel na sněm do Augs burku. Jindřich si umínil papeže usmířit a vydal se k němu na cestu. Papež se právě ubíral do Augsburgu, a když uslyšel, že Jindřich přichází, nedůvěřoval mu, ale uchýlil se na hrad Kanoss (v Modensku). A tu se objevil Jindřich před hradem; stál v kajícném rouchu, od rána do večera prosil, aby byl zproštěn klatby. Takto podrobený veřejnému pokání přiměl papeže ke smíru. 28. ledna 1077 ho papež rozhřešil od klatby.

Jindřichovo pokání však nebylo upřímné. Zamezil papeži cestu do Německa a neplnil dané sliby. Z augsburgského sněmu sešlo a německá knížata prohlásila Jindřicha za zbaveného trůnu; zvolili králem Rudolfa Švábského. Řehoř nakonec uznal Rudolfa také a dal Jindřicha znova do klatby. Jindřich pak na odvetu se svými povolnými biskupy prohlásil Řehoře VIL za sesazeneného, zvolil vzdoropapeže Klementa III. a táhl s ním do Itálie. Zmocnil se celého Říma, až na Andělský hrad, v němž zůstal Řehoř VIL Vzdoropapež Klement III. byl uveden na Apoštolský Stolec a vsadil Jindřichovi na hlavu císařskou korunu. Řehoř VIL nepozbyl mysli ani v největší tísni. Když bylo nejhůř, přispěchal vévoda normanský Robert Guiskard na pomoc; osvobodil papeže, ale přitom zpustošil Řím. A pro toto zpustošení města byli Římané na Řehoře roztrpčeni; Řehoř se proto uchýlil na Monte Cassino a odtud do Salerna. Tam zemřel 25. května 1085. Poslední jeho slova byla: "Miloval jsem spravedlnost a nenáviděl jsem nepravost, proto umírám ve vyhnanství."

Římskokatolická farnost, Kostelní n. 158/4, 43191 Vejprty
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky