SVATÍ NA TENTO TÝDEN

 5. července: svatý Jakub, apoštol

 Ve sboru dvanácti Kristových apoštolů byli dva Jakubové; Jakub Mladší, syn Kleofášův, a Jakub, příjmením Starší, syn galilejského rybáře Zebedea a matky Salomy. Druhým synem těchto manželů a mladším Jakubovým bratrem byl Jan evangelista. Zebedeus byl muž zámožný, do svého rybářství přijímal placené pomocníky.
Jakuba Jan byli mezi prvními učedníky, jež Spasitel k sobě povolal a později přijal do sboru dvanácti apoštolů. Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou, a učiním z vás rybáře lidí." Ihned opustili sítě a šli za ním. O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě. Hned je povolal: A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním. (Mar. 1 , 1 6-20)
Oba bratry, Jakuba i Jana, vyznamenával Pán tak, že vedle Petra byli jeho nejdůvěrnějšími učedníky, kteří ho často jako jediní doprovázeli a byli svědky nejdůležitějších událostí v jeho životě. Jakub a Jan byli přítomni v domě Šimona Petra, když Ježíš uzdravil jeho tchyni, která měla zimnici, a mnoho jiných lidí z města, postižených rozličnými neduhy. (Mar. 1, 29-34) Když si Spasitel umínil vzkřísit zemřelou dceru představeného synagógy Jaira, nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana (Mar. 5, 37) a otce té dívky i její matky. (Luk. 8, 51) Jediní Petr, Jakub a Jan byli od Pána vyvoleni, aby šli s ním na horu, kde se před nimi proměnil a ukázal se jim ozářen svou věčnou božskou slávou. (Mar. 9, 1) Jen tyto tři vyvolené učedníky vzal Kristus Pán do zahrady Getsemanské, aby viděli, jak se rmoutí a teskní a jak se pro nastávající utrpení za hříchy lidstva potí krví. (Mat. 26, 37)
Jakub a Jan měli prudkou povahu a byli energičtí. Proto dostali od Spasitele příjmení "Boanerges", "synové hromu". Planuli horlivou láskou k Pánu, ale jejich láska nebyla dosud vytříbena. Když se Ježíš ubíral do Jeruzaléma, poslal učedníky do samaritánského města, aby mu tam připravili příbytek. Obyvatelé však před nimi zavřeli dveře a nepřijali je. Jakub a Jan to viděli, rozhněvali se a řekli: "Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jak to učinil Eliáš?" Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit. " (Luk. 9, 54-56)
Když se Spasitel ubíral naposled do Jeruzaléma, přistoupila k němu Salome s oběma syny Jakubem a Janem a prosila ho: "Řekni, aby tito moji dva synové seděli jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvém království." Ježíš věděl, že tato prosba pochází od synů, a proto se obrátil k nim a řekl: "Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, anebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem pokřtěn?" Odpověděli: "Můžeme." Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, budete pít, křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni. Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena."
Rázný Jakub odhodlaně slíbil Pánu, že jeho kalich bude pít, a svému slovu dostál. Po seslání Ducha svatého horlivě pracoval s ostatními apoštoly na šíření Božího království, Kristovy církve, nedbal na farizee a kněžská knížata, kteří zakazovali, aby se o jménu Ježíše Krista ještě kázalo, a radoval se, když byl pro svého Spasitele bičován. O místech jeho pozdějších kázání evangelia nemáme doložené zprávy. Starobylé podání, že by apoštol Jakub Starší šířil Kristovo učení zejména ve Španělsku a potom ve Francii a dokonce v Anglii, není doložené .

Jakub Starší jako první ze všech apoštolů pil z kalicha utrpení a smrti svého božského Mistra. Sv. Lukáš píše: "V té době král Herodes krutě zasáhl proti některým bratřím. Mečem dal popravit Jakuba, bratra Janova." Podání vypravuje, že když sv. Jakub kázal v Jeruzalémě, spustila židovská lůza, podplacená od farizeů a zákoníků, křik a vzbouření, při němž farizeus Joziáš hodil Jakubovi kolem krku provaz. Takto zajatého apoštola vedli vzbouřenci k Herodovi, a ten nad ním ochotně vyřkl trest smrti.
Statečně a s radostnou myslí se ubíral apoštol Jakub na popraviště, aby za svého milovaného Mistra dal život. Cestou uzdravil ve jménu Ježíše Krista člověka trpícího pakostnicí. Farizeus Joziáš viděl tento zázrak a milost Boží ho tak osvítila a zasáhla, že svého činu litoval, prosil Jakuba na kolenou za odpuštění a vyznal víru v Ježíše Krista. Apoštol ho zvedl, dal mu políbení pokoje a oba ihned potom byli popraveni mečem, což se stalo přímo před velikonoční slavností (Skutk. 12, 3) r. 42. Hodnověrnou zprávu o smrti apoštola Jakuba Staršího zachoval církevní historik Eusebios na podkladě spisů Kléménsa Alexandrijského.

27. července: svatý Panthaleon, mučedník

 Pantaleon (původně řecky: Panteleémon, t. j. Všeslitovník) pocházel z vysoce postaveného rodu v městě Nikomedii. Otec Eustorgius byl pohan, matka Eubula křesťanka. Eubula vštípila svému synovi do srdce základy Kristovy víry. Ale když brzy zemřela, křesťanská víra se pozvolna vytrácela. Pantaleon se věnoval lékařským vědám. Legenda vypravuje: Pantaleon denně chodil na lékařskou školu okolo domku, ve kterém bydlel starý křesťanský kněz Hermolaus s několika společníky. Poněvadž se tito mužové často vídali, navázali spolu i přes rozdílný věk přátelské rozhovory. Jednou se Pantaleon důvěrně přiznal svému starému příteli: "Má zesnulá matka byla opravdová křesťanka, stále na ni vděčně vzpomínám a její slova mi ustavičně tkví v paměti; ale na přání svého otce se přidržuji státního náboženství, abych se, bude-li mi štěstí přát, stal osobním lékařem císaře Maximiána Galeria." Hermolaus začal nejprve hovořit o lékařství: "Co probíráte ve škole ?" tázal se. "Asklépia a lékařskou vědu Hippokrata a Galéna. Až je budu dokonale znát, budu moci léčit lidské choroby." Hermolaus řekl: "Celá ta Hippokratova a Galénova věda je jen slabá. Existuje jeden lékař, moudřejší a mocnější než jiní, jenž pouhým slovem zázračně léčil tělesné nemoci. Avšak uměl vyléčit i duševní nemoci, je pomocník a těšitel ve všech utrpeních a souženích, v životě i ve smrti. Je to Ježíš Kristus." Hermolaus tedy takto přešel na věroučný obor, vysvětlil hlavní pravdy křesťanské víry a doložil, že pohanství je výplod zkažené lidské obrazotvornosti.
Tak se rozešli. Ale slova se neminula svým účinkem. Pantaleon od té doby častěji navštěvoval starého kněze, aby s ním rozmlouval o Kristu. Jednou po cestě našel dítě, které jako mrtvé leželo blízko jedovatého hada. Patrně ho uštknul. Mladý lékař se ulekl, ale ihned se vzchopil a vzal dítě do náručí. Napadlo ho, aby zkusil, je-li Kristus skutečně všemohoucí lékař. Zvolal: "Ježíši Kriste! Jsi-li vládce života a smrti, učiň, aby toto dítě oživlo. Stane-li se tak, uvěřím v tebe." A hle! Dítě v jeho náručí oživlo. Pantaleon s radostí spěchal k svému příteli Hermolaovi, aby mu oznámil, co se stalo. Uvěřil v Krista a byl od Hermolaa pokřtěn. Pantaleon byl šťastný, že poznal Krista a stal se členem křesťanské církve. Jen to mu kalilo radost, že jeho otec dosud tápe v pohanské pověrčivosti.

Napadlo ho, že by mu rozbil všechny jeho modly. Ale úcta k otcovu stáří ho zadržela. "Ne," řekl si; "neudělám to tak. Raději cestou rozumu, laskavě a trpělivě přesvědčím svého otce o pošetilosti modlářských pověr, takže své modly nakonec zavrhne sám." Tak Pantaleon se synovskou úctou, povinnou vůči otci, někdy jakoby mimochodem, jindy zase položertem vysvětloval, jak je nedůstojné takového váženého muže, aby věřil pohanským báchorkám; a současně ho poučoval o křesťanských pravdách.
Kdysi přivedli k Pantaleonovi nevidomého muže. Na otázku, co si přeje, řekl: "Prosím, abys na mně léčil podle tvého lékařské umění. Hledal jsem pomoc u nejznámějších lékařů, obětoval jsem skoro celý svůj majetek, ale nevidomosti jsem se nezbavil. Kéž bych opět viděl slunce!" Pantaleon řekl žertem: "Co mi dáš, když tě vyléčím? Vždyť jsi všechen svůj majetek již dal lékařům!" Slepec odpověděl: "Všechno, co mi ještě zbylo, ti dám." Pantaleon řekl: "Takhle ne! Bůh ti vrátí zrak, a co jsi slíbil mně, dej chudým!" Do rozhovoru se vmísil Pantaleonův otec, který syna varoval: "Nepokoušej se vyléčit tohoto muže, aby se ti nevysmáli, kdyby se to nepodařilo." Pantaleon odpověděl: "Nikdo z těch lékařů ho neléčil tak, jak ho chci léčit já. Znám jiného, lepšího lékaře, a ten jediný může navrátit slepému zrak." Pantaleon se ujal ubohého muže a vložil do jeho nitra víru v Ježíše Krista. Potom vzýval jméno Krista Ježíše, dotkl se slepcových očí , a hle! Slepec opět prohlédl a tímto zázrakem se současně s Pantaleonovým otcem oba obrátili ke Kristově víře.
Od té doby Pantaleon působil po dlouhou dobu nejen jako dovedný lékař, ale i jako zanícený a ctnostný vyznavač Kristův. Léčil rány a tělesné neduhy, ale také oblažoval duše trpících útěchou víry, poučoval je o Bohu, oživoval v nich důvěru v Boha, napomínal je k pokání. Pohanští lékaři vzplanuli proti němu závistí a nenávistí a udali ho u soudu jako křesťana. Pantaleon byl uvězněn a postaven před soud. Byl vyzván, aby obětoval bohům. On však radostně vyznal svou víru v Krista Ježíše. Tázali se: "Kdo tě vyučil ve víře?" Odpověděl: "Hermolaus." Toho ihned vyhledali. Pantaleona zpočátku mučili, pak přivázali k olivovému stromu a popravili mečem. S ním podstoupil mučednickou smrt také stařičký kněz Hermolaus a křesťané Hermip a Hermokrates. Pantaleona začali lidé brzy nazývat Divotvůrce Velký mučedník. Je patronem lékařů a náleží do sboru čtrnácti svatých pomocníků.