V 15. století se začíná šířit úcta k sedmi bolestem Panny Marie :

1 : při předpovědi Simeonově " Tvou duší pronikne meč ..."

2 : při útěku do Egypta před Herodem

3 : při hledání ztraceného Ježíše v Jeruzalémě

4 : při cestě na Golgotu     5 : při ukřižování Kristově

6 : při snímání Ježíše z kříže      7 : při ukládání do hrobu.

Pobožnost k Panně Marii Bolestné

Bolesti Panny Marie plynou z jejího spojení s Kristem. Tedy ze spoluúčasti na našem vykoupení. Protože byla Kristu nejblíž, byly také její bolesti největší. U Panny Marie nebyla bolest trestem za hřích jako je to u nás. Ona bez hříchu žádný trest nezasluhovala, to utrpení je pro nás!

Ovšem je to utrpení zcela mimořádné. U mučedníků byla prudkost utrpení zmírňována velikostí jejich lásky, u Marie Panny bylo tomu naopak. Trpěla tolik proto, protože tolik milovala. Ježíš, radost a útěcha mučedníků, byl příčinou největšího utrpení své matky. Žádné mučednictví se proto nevyrovná jejímu. Jedinou útěchou jí při tom bylo, že jeho smrtí budeme vykoupení. Maria obětovala oddaně svého Syna za naše spasení.

Bolesti a protivenství světců jsou vždy úměrné jejich svatosti. Kdo pochopí hlubiny svatosti Mariiny, kdo pochopí propast jejích bolestí? Mariino utrpení je tedy zcela jedinečné.

Dalším pramenem bolestí Panny Marie pod křížem bylo jasné poznání zloby hříchu. Božský Spasitel dal Matce své v nadpřirozeném světle poznat nejen zlobu a ošklivost hříchu, ale i nenávist Boží oproti němu. Viděla hříchy všeho lidstva jako horu, tížící umírajícího Syna. Poznávala jasně, že je pravým Bohem a člověkem, obtíženým vinami světa. Jaká to žalost, jaká muka pro přečisté, neposkvrněné srdce naší sladké Matky!

Četní duchovní spisovatelé praví, že Panna Maria pro své utrpení má u svého Syna takovou moc, že jí splní vše, oč ho žádá.

Pro její účast na díle vykoupení jsme jí povinni velikou úctou a vděčností. Kdyby naše matka dlouho a těžce trpěla, projevovali bychom jí soucit a něžný zájem. Tak je tomu i vzhledem k Matce Boží. Těší ji velice, když její dítky s ní soucítí a uctivě si připomínají její bolesti. Kdo pouze Pannu Marii prosí o přímluvu a jinak svůj vztah neprojevuje, ten nemá osobní vztah. Takový člověk vidí jen sebe, jen to, že něco potřebuje nebo chce.  

Panna Maria má své výsady pro svoje spojení s Kristem včetně spojení v utrpení. To nás nutně musí vést k úctě a vděčnosti. A již tato úcta sama bez dalších proseb je zdrojem velkých Božích milostí, protože vděčně ctíme Pána Ježíše za bolestné vykoupení a Pannu Marii za její spolupůsobení. To totiž znamená, že si uvědomujeme, za jakou cenu jsme byli vykoupeni. Vážíme si toho a z lásky k Pánu Bohu a Panně Marii jsme také ochotni něco snášet, přetrpět.