Květen - měsíc úcty

k Panně Marii

Během měsíce května budeme předkládat některé kapitoly z knihy P. ThDr. Josefa Miklíka: 

Život blahoslavené Panny Marie.


 Opět s Ježíšem

Bolest svaté Matky po smrti Ježíšově byla veliká a zbožné ženy se marně namáhaly, aby ji potěšily. Teprve v sobotu večer se poněkud uklidnila. Hustým mrakem, který až dosud zastíral její duši, počalo zvolna svítat. Vzpomínala na slavný slib Ježíšův, že třetího dne vstane opět z mrtvých, a její srdce se plnilo radostnou předtuchou. Její mateřská láska jí pravila, že ona bude první, která uvidí vzkříšeného Spasitele. O tomto zjevení nemluví žádný evangelista a přece o něm nikdo nepochybuje. Dobře praví sv. Bernardin Sienský: "Kdo by si mohl jen pomyslit, že Ježíš, jenž byl tak plný lásky, zapomněl na svou Matku, která s ním pila kalich bolesti?" Ještě rozhodněji se vyslovuje sv. Anselm: "Musíme pokládati za jisté, že nejlepší Syn Marie Panny potěšil po svém zmrtvýchvstání na prvním místě svou Matku." a stejně mluví ostatní spisovatelé církevní.

Ze soboty na neděli Maria nespala. Nemohla. Po způsobu svého národa oblékla si nejkrásnější oděv a rozsvítila ve světničce četné lampičky. Po podlaze rozestřela myrtové větvičky, které naplňovaly vzduch příjemnou vůní. Minula půlnoc a jarní slunko počalo zlatit nejvyšší vrcholky hor Hauranských. V blízkém chrámě rozhlaholila se polnice a oznamovala počátek nového svátku. V tom okamžiku zazářilo ve světničce Panny Marie nebeské světlo a před svou Matkou stál její milovaný Syn. V prvním okamžiku ho ani nepoznala, jak velice byl proměněn. Teprve její mateřské srdce jí povědělo, koho vidí. S nevýslovnou láskou objal Ježíš svou milovanou Matku a tiskl dlouho její obličej na svoji božskou hruď. Chtěl jí tak nahraditi moře utrpení, které přestála pod křížem a po jeho smrti. Trvalo to dosti dlouho, než Maria mohla promluvit. S nevýslovnou radostí hleděla mlčky na božskou krásu svého drahého Syna a z jejích očí stékaly slzy. Tak si své shledání s Ježíšem opravdu nepředstavovala. A Kristus? Úmyslně nerušil tiché štěstí své Matky. Teprve po chvíli se oba posadili a dlouho spolu rozmlouvali. Tehdy se Maria dověděla, že její Syn zůstane ještě čtyřicet dní na zemi a teprve potom že se vrátí k nebeskému Otci. Tu uviděla oslavené rány Synovy a slyšela o jejich tajemství. Jsou pro Krista Pána znamením jeho vítězství nad smrtí a peklem; tyto rány ukazuje Spasitel svému božskému Otci, kdykoli se za nás přimlouvá; tyto rány ukáže jedenkráte na posledním soudu nekajícím hříšníkům, aby je zahanbil pro jejich veliký nevděk.

Bylo již hodně k ránu, když se obě svaté duše rozloučily. Maria osaměla, ale její srdce plesalo svatou radostí. Věděla, že její Syn opět žije, a těšila se jeho slibem, že ho zase brzy uvidí. Utrpení Velikého pátku připadalo jí jako bolestný sen, z kterého se právě probudila. Po několik příštích dní žila Maria v radostném rozrušení. První jí vypravovala o svém zjevení bývalá hříšnice Marie Magdalena a brzy následovali ostatní. Ani ji velice nezarmoutila pomluva farizeů, že učedníci ukradli tajně tělo Ježíšovo. Byla příliš pošetilá a skoro nikdo jí nevěřil. Zato utěšeně přibývalo stoupenců Kristových a v Jerusalemě nemluvilo se o ničem jiném, než o Ježíši z Nazareta.

Bohužel, velice brzo uplynuli čtyřicet dní a Spasitel měl vstoupit na nebe. Ještě naposledy rozloučil se s milovanou Matkou. Prosila ho, aby ji vzal s sebou, ale nadarmo. Měla zůstat ještě nějakou dobu na světě, aby těšila apoštoly v jejich namáhavém povolání a byla Matkou mladé církve křesťanské. Ve čtvrtek vyvedl Spasitel svoje učedníky na horu Olivetskou; jeho svatá Matka byla mezi nimi.

V dlouhé řeči loučil se Ježíš se svými věrnými, kteří usedavě plakali. Sliboval jim svou stálou pomoc a svolával na jejich práce Boží požehnání. Ještě jedenkrát podíval se po Svaté zemi, kde zažil tolik štěstí a kde zakusil tolik bolestí, naposledy pohlédl na svou milovanou Matku, ve světlém oblaku vznesl se k nebesům a zmizel z očí celého zástupu. Dlouho stáli apoštolové a hleděli za Spasitelem. Čekali marně. Již ho nespatřili. Místo něho ukázal se jim anděl a posílal je do Jerusalema, kde měli přijmout zázračně Ducha Svatého.  

Římskokatolická farnost, Kostelní n. 158/4, 43191 Vejprty
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky