Svatá Anna
maminka Panny Marie - babička Pána Ježíše Krista
Svatí
Jáchym a Anna byli dosti prosperující pastýři, kteří výtěžek
svého hospodářství spravedlivě dělili mezi jeruzalémský
chrám, pomoc chudým a vlastní potřeby. Problémem bylo to, že
neměli děti. Neplodnost u Židů byla považována za výraz
nepřízně Boží a chrámoví kněží dokonce jednoho dne z toho
důvodu odmítli přijmout oběti, které chrámu přinesli. Hluboce
ponížený Jáchym odešel do pouště, kde se čtyřicet dní
postil a modlil k Bohu. Po čtyřiceti dnech se mu zjevil anděl a
oznámil mu, že jeho modlitby byly vyslyšeny, a slíbil jim
narození dítěte.
Skutečně
se jim přes vysoký věk narodila dcera, které dali jméno Marie.
Otec zemřel krátce po jejím narození a Marie byla ve třech
letech předána do výchovy správě jeruzalémského chrámu. Svatá
Anna se údajně dožila vysokého věku.
Svátek svatých Jáchyma a Anny nám staví před oči rodinu – jako základní součást každé společnosti – tedy státu a Církve. Ovšem současná situace našich rodin ostře kontrastuje s příkladem svatých Jáchyma a Anny.
Z našich
rodin se postupně vytrácí zbožnost. Bůh často nemá v rodinách
pevné místo a tak se mnohdy divíme, jak velké množství rodin se
rozpadá, zjišťujeme, jak opravdu malou až nepatrnou výchovu si
děti odnášejí do života, do světa, který v nich rychle a
snadno udusí i to málo dobrého, co si děti do života přinesly.
Naopak
svatý Jáchym a svatá Anna ve své rodině vychovali nejvzácnější
květ, který kdy z lidského rodu vyrostl – Pannu Marii,
kterou anděl při zvěstování nazývá milostiplnou.
Jedině
rodiče upřímně usilující o svatost mohou v dítěti
rozvíjet hodnoty, které dítě od Boha dostává – především
při křtu a ve svatém přijímání. Jedině rodiče, pro které je
milost Boží opravdovou hodnotou, mohou dítě vychovat tak, že
dítě nejen o tuto Boží pečeť nepřijde, ale ještě v ní
bude růst. Člověk, který není plně zakotven na Božím základě,
pro kterého není Bůh nezpochybnitelnou autoritou, brzy ztratí
směr, cíl a náplň své životní pouti.
Úkol
rodičů je nesmírně zodpovědný. A je nutné si uvědomit, že
člověk sám na to nestačí. Rodiče nemohou bdít nad dítětem
vždy a všude a proto musí rodiče stále svěřovat své děti do
péče a ochrany Boží – zvlášť s přímluvou andělů
strážných. Tím si také rodiče lépe uvědomí často opomíjenou
pravdu, že nevychovávají děti pro sebe ani podle svého, ale pro
Boha a tedy i podle jeho zákonů.