NA AKTUÁLNÍ TÉMA

Slavnost Nejsvětějšího        Srdce Ježíšova

 Tato slavnost se slaví v pátek po oktávu Božího Těla, což vždy připadne na červen, a proto je měsíc červen nazýván měsícem Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.

Úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu se začíná více šířit Církví díky zjevením, které v 17. století měla ve Francii svatá Markéta Marie Alacoque. Během těchto zjevení uložil Pán Ježíš této zbožné řeholnici, aby nechala zavést v pátek po oktávu slavnosti Božího Těla tak zvaný pátek Srdce Ježíšova. Zásluhou této řeholnice a tehdejšího představeného jezuitů v Paray-le-Manial blahoslaveného Claude de la Colombriere se úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu začala šířit, až        v polovině 19. století zavedl papež blahoslavený Pius IX. tento svátek oficiálně pro celou Církev.


Srdce Ježíšovo, Naděje všech, kdo v Tobě umírají

Toto oslovení je v litaniích k Božskému Srdci zařazeno až skoro úplně na konci, pak již následuje jen - radosti všech svatých. To se nás zatím netýká, dá -li Bůh, a když my se podle jeho pokynů přičiníme, i nás jednou budou vzývat mezi všemi svatými a nekonečnost dobroty, lásky a vlastně celého Bytí - které je spojeno s Ježíšovým Srdcem, se bude týkat i nás.  Zatím ne. Zatím se nás týkají ta oslovení Božského Srdce, která zdůrazňují jeho význam pro naše pozemské putování směrem k věčnosti. Jenže až příliš jasně je vidět, že pozemské putování je časově i jinak omezené. Pouze lidské a pozemské - tedy stvořené hodnoty, nedávají mnoho jistot do budoucnosti. Z pozemských a pouze lidských předpokladů nemůže vyrůst kvalitní budoucnost ani tady na zemi natož pak před Bohem. A v tom je smysl křesťanské naděje, že ona dochází naplnění. Lidské naděje končí a umírají - jak se často                  a naprosto bezbožně říká - naděje umírá poslední. Lidská ano - ta musí jednou skončit - protože nemá definitivní odpověď na poslední skutečnosti života. Naděje, která umírá,  je špatná naděje !!!

A ve skutečnosti žádnou nadějí není !!! To bychom si měli jako křesťané uvědomovat, když občas ve svých hovorech používáme běžné přístupy k naději, jako mají lidé okolo nás - to je jen přenesený pojem. Medicína není naděje, bohatý strýček není naděje, daňová reforma není naděje.            A i když si lidé dělají naději na leccos          a z lecčehos - je to jen odstín té opravdové naděje -naděje která neumírá, nekončí,  ale dochází svého naplnění - napořád,  navěky a ne do zítřka, do další výplaty        a podobně. Opravdová naděje je ta, která dává člověku východisko i tehdy, když on již odchází z tohoto světa, v tu chvíli ostatní naděje už neplatí, už nemají svou sílu, už umřely - a teď umírá člověk - co teď - mnoho lidí nezná odpověď - mnozí křesťané žijí, jako by také odpověď neznali. A v tomto se právě křesťané musí odlišovat od svého okolí !!! Mnoho lidí chodí do kostela - ne všichni z nich mají opravdovou víru - ale naději má i z věřících lidí jenom málo kdo !!!      To by měla být správná otázka na stav farností - ne kolik lidí přijde do kostela, ale kolik z nich má opravdovou víru, upřímnou lásku k Bohu    a k lidem a k do z nich má naději !!! Naději, která pramení z hluboké víry, že Dobrota Boží, která se nám tak mocně zjevila v Ježíši Kristu, na nás čeká. 

A tak já mám co očekávat i tehdy, když už mi svět nemůže nic dát - ale Bůh ano - on se za mě obětoval, zadostiučinil - a se stejnou láskou jako umřel na kříži a se stejnou slávou, s jakou vstal z mrtvých, čeká na mě !!! Já mám kam jít. Vždyť křtem jsem dostal na těchto dobrech podíl - i kdyby tedy všechno skončilo - a ono skončí , i když už bych nikoho neměl, pořád je tu Bůh v celé své nekonečnosti - která je mi stále nabízena především ve svátostech. Z těch mám horlivě žít, zde se setkávat s Bohem, zde sílit svoji víru, lásku i naději a ostatní ctnosti. Jedině pak bude i pro mě nekonečná dobrota Božského Srdce nadějí      v těžkých situacích mého putování a také tehdy, když mé pozemské putování bude končit.    Naděje která nemá hodnotu při umírání - není opravdovou nadějí !!!      Ale Plnost Božského života se svou nekonečnou dobrotou                        a milosrdenstvím je nám otevřena stále - proto může a má být Božské Srdce plné dobroty a lásky nadějí všech - dokonce také těch kdo v něm a sním umírají !!!