Z knihy: František Eckert, Církev vítězná 

Po smrti sv. Štěpána rozzuřila se nenávist poštvaného lidu proti všem křesťanům v Jeruzalémě. Jedním z jejich úhlavních nepřátel byl Šavel, jenž  slídil po křesťanech a vsazoval je do žalářů, a když byli k smrti odsouzeni, donášel ortel a staral se o jeho vykonání (Skut. 8, 1—3.; 26, 10—12; I. Kor. 15, 9.). Soptil proti věřícím, trestal je a donucoval je, aby se Kristu rouhali a víru jeho zapřeli (Skut. 26, 11.). Kvůli tomuto pronásledování se rozutíkali věřící z Jeruzaléma a rozprchli se po všech krajinách judských a sousedních zemích, což stalo se r. 35. To však zuřivému Šavlovi nestačilo. Myslil, že Církev v Jeruzalémě již na dobro zničil a vymohl si od velekněze plnou moc na synagogy v Damašku, aby mohl i tam po křesťanech slídit a svázané je přivést do Jeruzaléma k potrestání (Sk. 9, 1. 2).

Avšak člověk míní a Pán Bůh mění. Šavel pronásledoval Církev Kristovu nikoli z pouhé ukrutnosti, nýbrž ze zaslepenosti a nevědomosti; když pak proti ní nejlítěji zuřil, sklonila se milost Boží k němu a osvítila ho a obrátila.  Když byl na cestě a již se přibližoval k Damašku, náhle jej obklopilo světlo z nebe.  I padl na zem a uslyšel hlas: "Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ? Chvěl se, uzřel oslaveného Krista Pána před sebou (I. Kor. 15, 8.) a řekl: "Kdo jsi, Pane?" A Pán odvětil mu: "Já jsem Ježíš, jemuž ty se protivíš. Těžko ti bude proti ostnu se zpěčovat." 

Kristus Pán Šavla, nepřítele svého, porazil hlasem své lásky, aby jej učinil svým přítelem. Šavel klesl na zem, aby se přesvědčil, že proti pravdě Boží marně bojuje. Záře, která ho obklopila, značila jasné světlo víry, jímž byla jeho duše osvícena a jímž on potom sám osvěcoval národy. Farizejská pýcha jeho se tím změnila na pokoru a plamenná nenávist k Církvi svaté náhle je udušena. Ježíš Kristus oslavený stál před ním a řekl mu, že on v křesťanech pronásledoval jeho samého! 

S třesením a úžasem řekl Šavel: "Pane, co chceš, abych učinil?" A Pán velel mu, aby vstal a šel do města, kde mu bude pověděno, co má činit. Průvodčí jeho stáli ohromeni, slyšeli zajisté hlas, ale nikoho neviděli. Vstal pak Šavel a otevřel oči, ale nic neviděl. Oslepnul, a slepota jeho potrvala několik dnů, aby se tím naučil snáze otvírat duševní zrak věcem nebeským. I vzali ho tedy jeho průvodci a vedli do Damašku, kde přebýval po tři dny, neviděl, nejedl ani nepil. Postem a rozjímáním kál se za bývalou zuřivost a připravoval se zkroušeně k tomu, co Bůh s ním zamýšlel. Za těch dnů sám Spasitel byl jeho učitelem, osvěcoval jej a posiloval svou milostí. 

Šavel se blížil k Damašku jako hrozný lev chtěje trhat ovce Kristovy, a zatím do města vešel jako tichý beránek. Chtěl vléci křesťany z Damašku v okovech do Jeruzaléma a zatím oslepl a sám byl vlečen do Damašku! V Damašku byl jeden učedník Kristův jménem Ananiáš; I řekl k němu Pán ve vidění: "Ananiáši, vstaň a jdi do ulice která se jmenuje Přímá, a hledej v domě Judově Šavla z Tarsu, neboť hle, modlí se." Jména toho zhrozil se Ananiáš věda, jaké protivenství Šavel věřícím v Jeruzalémě způsobil a proč se do Damašku odebral. Kristus Pán ho však upokojila řekl: "Jdi, neboť on je nádobou vyvolenou, aby nesl jméno mé před pohany, i krále, i syny izraelské. Já mu zajisté ukáži, jak mnoho on musí pro jméno mé trpět." Té chvíli měl také osleplý Šavel vidění; i viděl Ananiáše, jak vchází a vkládá na něj ruce, aby zase prohlédl.