Po celou postní dobu klade Církev důraz na utrpení Pána Ježíše a na důsledky které z toho plynou pro nás: na kající skutky a odpouštění hříchů. Avšak v období těsně před Velikonocemi – v době pašijové, která začíná na 5. neděli postní, se Církev soustředí především na utrpení a smrt Pána Ježíše.
POHNUTKY, KTERÉ NÁS VEDOU K ROZJÍMÁNÍ O BOLESTECH JEŽÍŠE KRISTA
Vznešenost utrpení Ježíše.
Každý jeho skutek, každé jeho slovo bylo veliké a nad míru vznešené. Tajemství však jeho utrpení převyšuje vše. Poslední kroky a okamžiky Syna člověka nás poučují, jakou cenu má naše duše, pro niž On přinesl takovou výkupnou cenu. Učit, zázraky konat mohou i jiní, dá-li jim Bůh tu moc; svět však vykoupit svou smrtí mohl jenom Vykupitel. Tajemství jeho utrpení a smrti jsou cílem a vrcholem, souhrnem a zpečetěním jeho úkolu, jeho života a jeho vznešené moci. Jako král rozdrtil právě svým utrpením říši satanovu, a povýšen na kříž, přitáhl k sobě celý svět. Svou poslušností až k smrti vyplnil proroctví; odstranil starý obřadní zákon, zdokonalil mravní řád, učil lásce k nepřátelům a sebepřemáhání a dal za vzor svůj ctnostný život. Jako nejvyšší kněz přinesl svým utrpením a smrtí oběť největší a nejvznešenější a plnou požehnání; tak usmířil nebe i zemi. V paprscích této oběti se sluní čas i věčnost.
Spravedlnost.
Je nejvýš spravedlivé, abychom na utrpení Pána Ježíše myslili a v srdcí o něm rozjímali. Za hrozných muk a trápení svůj drahý a milý život za nás obětoval. My, kteří jsme příčinou jeho bolestí a zavinili jsme jeho smrt, tak málo v rozjímání o tom přemýšlíme. Všechna místa a cesty na světě mají více návštěvníků než křížová cesta, která bývá tak poskrovnu navštěvována. Stěžuje si Spasitel ústy proroků, že tak sám a bez účasti je ponechán. (Is. 63, 5.)
Náš vlastní prospěch.
Svaté a posvěcující je utrpení Páně. Je zlatým dolem odpuštění a všech milostí. Přináší nám především:
1. Nenávist a ošklivost nad hříchem. Pamatování na utrpení Páně je nejmocnější a nejvzácnější pohnutka, abychom se varovali hříchu. Zásluhy a milosti utrpení Kristova jsou prostředky, aby hříchy naše byly vyhubeny. A kdyby hříšník si chtěl zoufat, pak mu utrpení Páně dodává sílu a ukazuje mu, jakou oběť Ježíš Kristus za něho přinesl, jak je ceněna jeho duše a jakou odměnu za bolesti na věčnosti jednou obdrží.
2. Boj proti nezřízeným žádostem. Není žádného mocnějšího příkladu k boji proti vášním, jako trpící Spasitel.
3. Rozněcuje naši lásku ke Spasiteli, ke kříži, učí nás být velkomyslnými, učí nás pracovat, obětovat se a odevzdávat svůj život království Božímu a podporovat spásu duší. - Svatí nepotřebovali žádného jiného prostředku častějšího a účinnějšího, aby se stali svatými, jako úvahu o utrpení Páně. Zde čerpali ducha, který z nich učinil hrdiny.
ZPŮSOB, JAK UVAŽOVAT O UTRPENÍ PÁNĚ
Nechť naše úvaha o tajemstvích utrpení je vždy zbožná a srdečná! Je velmi dobře, jestliže se seznamujeme se smýšlením, které nadchlo a oduševňovalo Pána Ježíše v jeho utrpení. Považoval utrpení za hlavní svůj životní úkol (Mat. 20, 28), měl je vždy před očima od prvního okamžiku svého života (Luk. 12, 50), toužil po něm bez ustání. (Luk. 12, 9.) Mějme takové smýšlení v úvahách o utrpení Páně. Rozjímejme o něm s velikou účastí s láskou a díky, sebe při umučení zpřítomňujme a utrpení prožívejme. Konejme pobožnosti k utrpení Páně. Modleme se bolestný růženec a křížovou cestu. Oběti mše svaté, koruně všech pobožností k utrpení Páně, buďme častěji přítomni. Napodobujme ctnosti a smýšleni, které nám trpící Spasitel ukazuje. Trpíme zároveň s ním a získáváme si mocnější a živější dojmy o tom, co Spasitel pro nás na sebe vzal a co prodělal. Ctnosti a dobré skutky, které získáme z rozjímání o utrpení Páně, jsou překrásné květiny, které ukřižovanému Spasiteli sypeme na cestu. Půjdeme-li tak vedle Pána Ježíše, bude nám za to vděčný a potěšíme jeho Božské Srdce kopím probodené, které tak málo je od lidí milováno.
