MODLITBA KE SV. VÁCLAVU
ZA NÁROD
Svatý Václave, pohleď na ten malý hlouček tvých věrných Čechů před svatostánkem. Chceme prosit Srdce Ježíšovo o záchranu své drahé vlasti. Ale bojíme se, že naše prosba nebude tak účinná, protože je nás málo a bez hříchu žádný.
Obracíme se tedy k tobě, ty nám musíš vyprosit vyslyšení. Ty jsi přece náš krajan a miluješ tu ubohou zemi, své dědictví. Ty znáš lépe než my tu hmotnou i duchovní bídu svého lidu svatováclavského; ty víš, jak se dal svést cizáckými hesly svých úhlavních nepřátel a opustil z velké části tu víru, tobě předrahou, za kterou jsi rád vykrvácel. A neopustil-li víru docela, pak ji jistě opustí, nezasáhneš-li včas celou svojí knížecí mocí. A zmizí-li mu jednou ze srdce víra, vychladne mu i ten zbytek lásky k vlasti, jejž ještě snad má. To nedopusť, dědici české země, před tímto nebezpečím ochraň svůj lid, kníže náš.
Zakroč u Srdce Ježíšova, vylič mu to neštěstí své drahé země, řekni, že je v ní přece více spravedlivých než bylo kdysi v Sodomě, a ti spravedliví, že vroucně k němu volají o záchranu. Připomeň mu, že ten český lid býval přece horlivým ctitelem jeho Srdce a ctitelem Matky Boží, a že jen sveden stal se své víře nevěrným. Ať se na to všechno Srdce Ježíšovo rozpomene a pro zásluhy tvé a našich svatých patronů: Cyrila a Metoděje, Víta, Vojtěcha, Ludmily, Prokopa, Jana Nepomuckého, Norberta, Zikmunda, Kosmy a Damiána, Anežky a Zdislavy ať shromáždí opět všechny Čechy, dobré i zlé, ve svém Nejsvětějším Srdci, ať je přitáhne k sobě svou láskou, ať žehná jejich poctivým snahám a vypudí ze země české ducha nesvornosti a nevěry. Ať vyžene nebo obrátí všechny, kteří jsou svůdci tohoto dobrého lidu, a ke štěstí ať velí kráčet národu svatováclavskému a vítězstvím ať korunuje náš zápas za Boha, svatou víru, za vlast a její slávu. Amen.
Převzato z Příručky katolických pobožností od P. Klementa Minaříka