Útěk do Egypta

Podle knihy: Josef Miklík: Život Panny Marie

Svatí mudrci překypovali posvátnou radostí. Všecky jejich námahy nezdály se jim ničím, kdykoli vzpomněli na veliké štěstí, jakého se jim právě dostalo. Klidně se ukládali večer na lůžko, ale nespali dlouho. Náhle zazářilo v jejich světnici jasné světlo a před nimi se zjevila nebesky krásná postava. Ulekli se, ale anděl je uklidňoval. Přicházel jménem Božím a přinášel důležité poselství. Důrazně je varoval, aby se nevraceli do Jerusalema a nic neoznamovali králi Herodovi. Anděl zmizel, světlo se rozplynulo, ale svatí mužové již neusnuli. Slova andělova je velice překvapila a rozčilila a marně se snažili uhodnout důvod tohoto zákazu. Konečně se rozhodli, že okamžitě odcestují; půjdou podél jižního cípu Mrtvého moře, aby co nejdříve opustili nebezpečné území Herodovo. Netrvalo to dlouho a jejich velbloudi byli osedláni. Okolní lidé se probouzeli a zvědavě se vyptávali na příčinu tak náhlého odchodu. Tázali se marně. Ještě naposledy chtěli uvidět sv. Rodinu a rozloučit se s jejich milounkým Dítkem. V svatém domku byli neočekávanou návštěvou velice překvapeni. Ještě více je polekala zpráva o zázračném zjevení. Loučení bylo krátké, ale srdečné. Ještě jednou zlíbali svaté nohy božského Dítka a vydali se na cestu. Provázelo je požehnání sv. Rodiny. Zbožní snoubenci osaměli, ale nemohli usnout. Dobře znali podezřívavou povahu královu a Maria si mimoděk vzpomněla na prorocká slova Simeonova. Úzkost jí sevřela srdce, ale Josef ji těšil a povzbuzoval. Bůh svého Syna jistě neopustí a postará se o jeho bezpečnost. To ji uklidnilo.

Zatím Herodes stával se čím dále tím netrpělivějším. Když se ani druhého dne cizinci nevraceli, zmocnilo se ho strašné tušení. Snad jeho úmysl přece vypozorovali a Dítě zatím bezpečně ukryli; ale nesměl se ukvapit. Ještě odpoledne vyslal do Betléma rychlého posla, aby se přesvědčil, jsou-li tam dosud cizinci. Nebyli. Dověděl se pouze, že v noci odjeli. Kam, nevěděl nikdo. Myšlenka, že byl oklamán, krále rozzuřila; obava o trůn hnala ho k šílenství. Umínil si, že dá povražditi všecky chlapečky do dvou let. Byl přesvědčen, že mu hledané Dítě neunikne. Ještě téhož večera zavolal si spolehlivého důstojníka a oznámil mu svůj záměr. Časně zrána měl pospíšit s několika vojáky do Betléma a vykonat, co mu bylo uloženo. Velice se zmýlil; měl se přesvědčit, že ani on nezmůže proti Bohu nic.

Také sv. Rodina se dověděla brzy o příchodu posla Herodova a jejich úzkost ještě vzrostla. Nebylo pochyby; jde o Ježíška. Teprve po vroucí modlitbě ulehli, aby si odpočinuli. V noci zjevil se anděl sv. Josefu a pravil: "Vstaň a vezmi dítě i matku jeho a uteč do Egypta a buď tam, až povím tobě; neboť Herodes bude hledat Dítě, aby je zahubil." Světec se probudil a první jeho myšlenka platila Ježíškovi. Slova andělova byla úplně jasná a nepřipouštěla žádných pochybností. Herodes chystal smrt Synu Božímu. Času nebylo nazbyt. Proto šel, vzbudil Marii a pověděl jí, co mu oznámil anděl. Nepromluvila. Jenom pohlédla k nebesům a tiše zašeptala: "Aj, já dívka Páně, staniž mi se podle slova tvého!" 

Bez meškání konali přípravy na cestu. Na oslíka, kterého si přivedli z Nazareta, naložili trochu nejpotřebnějšího nářadí a něco chleba a vody. Asi za hodinu posadila se Matka Boží na soumara; malého Ježíška držela na klíně. Spal a zdálo se, jako by ani netušil nebezpečí, které mu hrozilo. Josef se chopil uzdy. Ještě jednou se ohlédli na domek, kde zakusili tolik blaha, a vyjeli do tmavé noci. Bázeň o svaté Dítě je popoháněla. Bez nehody projeli ztichlými uličkami. Nikdo se ani neprobudil. Jen tu a tam zaštěkal pes a z dáli se ozývalo příšerné vytí hyen a šakalů. Teprve za vesničkou si oddechli. Nikdo jejich od chodu nezpozoroval, a proto je nebudou moci pronásledovat. Dlouho ještě hleděla Maria na bílé domky, které se zvolna ztrácely a rozplývaly v okolní tmu. Bylo jí v tu chvíli tak smutno, tak nevýslovně smutno! O, kdyby byla věděla, jaká krvavá bouře snese se zítra nad Betlémem.

Již mnozí se divili, proč sv. Rodina neprchla do vlasti sv. mudrců, kde by byla přijata s největší láskou. A přece i tu se ukázala moudrá Prozřetelnost Boží. Arabský král byl tehdy přítelem Herodovým a byl by asi vydal uprchlíky žárlivému králi. Zato do Egypta vliv Herodův nesahal. Kromě toho měli Židé v Egyptě velké osady; proto se mohla sv. Rodina snáze uživit. Konečně mělo se tak splnit proroctví Ozeášovo: "Z Egypta povolal jsem syna svého."

Známe dosti dobře cestu, po které kráčela sv. Rodina. Z Betléma přes Eleutheropolis do Gázy v bývalé zemi filištinské a odtud po břehu mořském. Asi za pět dní dojeli k potoku, který tvořil hranici egyptskou. Lidová obrazotvornost opředla celou cestu dojemnými legendami. Vypravovalo se, jak vysoké palmy skláněly před nimi hluboko své koruny, aby si sv. Rodina mohla natrhat jejich ovoce. Z písku vytryskovaly prameny, kterými hasili žízeň. Divoká zvířata uctivě přicházela a klaněla se svému Stvořiteli, jejž nesla Maria na klíně. Jindy prý je přepadli loupežníci, ale dojati krásou božského Dítka, opět je propustili. 

To jsou jen zbožné legendy. Ve skutečnosti byla cesta velice bolestná. Ve dne pražilo nemilosrdně slunce a jeho paprsky svaté poutníky až oslepovaly; v noci byl citelný chlad a božské Dítě chvělo se často zimou. Ještě hůře bývalo v hospodách, které stály tu a tam u cesty. Bývaly obyčejně přeplněny kupci, kteří se hlučně bavili a povykovali. Nejvíce trápil sv. Rodinu hlad. Trochu mouky, kterou si vzali z Betléma, brzy spotřebovali a nové nebylo. Teprve v Egyptě stávala se krajina krásnější a cesta příjemnější. A přece to trvalo ještě 10—14 dní, nežli došli do vesničky Matarieh u Heliopole, kde se usadili a po dlouhé cestě si zase odpočinuli.