K R Á S A S V A T É H O R Ů Ž E N C E
Není tomu ještě tak dávno, co prohlásil rolnický synek »Až budu svým pánem, první, co udělám, zruším ten protivný
růženec v postě.« Zdali to provedl, nevím, ale myslím, že
promluvil z duše mnoha dnešních katolíků. Již dávno minuly
blahé doby, kdy večer klečela pohromadě celá rodina před
nějakým obrazem Panny Marie a modlila se společně sv. růženec.
Dnes bývá jinak. Mládež se baví raději venku, staří
si zapnou rádio a naslouchají hudbě. Následky vidíme jasněji,
a jasněji. Ubývá spokojenosti, mizí vzájemná láska, rodiny
se víc a více rozkližují.
Doufám, že vy jste nedošli tak daleko a neodložili dosud
svatý růženec — ale nebezpečí je veliké. Moderní mládež
drží v rukou raději kopací míč nebo pudřenku. Proto používám vhodné příležitosti, abych vás povzbudil k této pobožnosti. Je modlitbou velmi krásnou, modlitbou účinnou a
modlitbou cele katolickou.
I. Svatý růženec je modlitba velmi krásná.
Výborný znalec východních řečí na universitě v Miinsteru,
dr. Jakub Egger napsal kdysi tuto myšlenku: »Znám modlitební knihu, kterou lze velmi pohodlně nosit: není ani příliš
veliká, ani silná, vejde se do každé kapsy. Při tom je tato
kniha velmi laciná; kdo nemáš peníze na něco dražšího, kup
si ji! Je také velmi trvanlivá, její listy se tak snadno nepotrhají a nepokrčí. Velmi dobře se hodí pro staré, v ní možno
číst bez brejlí, ano i beze světla. Chceš znát její jméno? Je
to svatý růženec.« Tak psal o růženci universitní profesor; pro mnohého
katolíka je růženec nejnudnější modlitbou, jakou jen zná.
Proč? Protože se jej neumí modlit.
Rád věřím, že bezmyšlenkovité odříkávání padesáti Zdrávasů musí nakonec omrzet každého. To však není modlitba
růžence, jak nás jí naučila Maria Panna a jak nám ji doporučuje církev svatá. Kdo se modlí růženec správně, nikdy Se
nenudí, protože před jeho duševním zrakem střídají se ustavičně nové a nové obrazy, jeden dojemnější než druhý. Ukáži vám to příkladem.
Pomodleme se spolu -druhý desátek bolestného růžence: Který pro nás bičován býti ráčil.
Napřed říkáme Otčenáš. V něm vzpomínáme na božskou
velebnost Spasitelovu, který s Otcem a Duchem svatým kraluje od věků do věků. Tak bylo v nebi, ale co vidíme v Jerusalemě? Tento nekonečný Bůh snížil se z lásky k nám tak
hluboko, že dovolil svým tvorům, aby ho bičovali. V duchu vidíme, jak katané svlékají Pána Ježíše z oděvu; vzpomínáme
na bolest jeho svaté Matky, když viděla obnažené tělo Synovo
a v tomto duchu modlíme se první Zdrávas Maria. Při tom
prosíme, aby peklu nikdy se nepodařilo zbaviti nás krásného
šatu posvěcující milosti Boží, kterou jsme dostali na křtu
svatém nebo ve zpovědnici.
Obnaženého Spasitele přivázali ke sloupu; ty svaté ruce, které kdysi s láskou líbala
Matka Boží, poutal drsný provaz. Cítíme upřímnou soustrast s Pannou Marií a z duše nám letí druhý Zdrávas a v něm
vroucí prosba, aby ďábel nikdy neovládl naše ruce a naše
tělo.
Vojáci chápou se bičů a na přesvaté tělo Ježíšovo
dopadají první rány; každá z nich zadírala se jak ostrý trn
do mateřského srdce Panny Marie. Je nám líto této dobré
Matky a hluboce dojati voláme po třetí »Zdrávas Maria! Při tom prosíme, abychom nikdy nezranili hříchem dobrého
Spasitele.
Na Pána Ježíše dopadala rána za ranou, krev
počala stékat a barvila zemi. Ta předrahá krev Ježíšova, kterou kdysi dostal od své Matičky, je šlapána nohama lidí, a
jakých lidí! Slzy se nám derou do očí a v této náladě se
modlíme čtvrtý Zdrávas; v něm prosíme, abychom nikdy neznesvětili Boží dary a zvláště Svátost oltářní.
Katané odvázali ruce Spasitelovy a poručili mu, aby se narovnal a počali
bičovat jeho svatá prsa, prsa, ve kterých bilo nejlepší Srdce
světa. Při tom vzpomínáme, kolikrát zranili jsme sami lásku
Ježíškovu nevděkem a hříchem. Což divu, že v hlubokém dojetí říkáme pátý Zdrávas, a prosíme vroucně Matku Boží, aby nás chránila hříchu.
Tím nebyly ještě ukončeny bolesti Ježíšovy. Vojáci obrátili biče a silnými držadly počali bušit do jeho svaté hlavy.
A svědomí nám praví, že ani této bolesti neušetřili jsme Pána
Ježíše a jeho svatou Matku. Bili jsme takřka jejich svaté tváře,
kdykoli jsme zbytečně a ve hněvu vyslovovali nebeská jména
Ježíš a Maria. Abychom napravili svou vinu, modlíme se
zbožně šestý Zdrávas.
Konečně dozněla poslední rána a
zmučený Spasitel svalil se do kaluže vlastní krve. Srdce Mariino zaplakalo a naše svědomí k nám volá: »To jest i tvoje
dílo! S upřímnou lítostí obracíme se k Panně Marii sedmým
Zdrávasem a prosíme o milost, abychom nehřešili.
Ještě
jednou se díváme na zmučeného Spasitele a v duchu se tážeme,
pro které hříchy trpěl asi takové bolesti. Víme to dobře; Církev
nám připomíná šesté Boží přikázání: »Nesesmilníš!« Ano, již
nikdy se nedopustíme tohoto hříchu; za to prosíme v osmém
Zdrávase.
Konečně probral se Spasitel z mdloby, ale marně se snažil
obléci opět svůj šat, jeho ruce byly jako bez vlády. Pohled na
opuštěnost Ježíšovu rozdíral srdce Mariino; abychom ji potěšili, začínáme devátý Zdrávas.
Tak skončilo bičování Páně, ale nikdy nemá zmizet z naší duše vzpomínka na toto bolestné
tajemství svatého růžence; za to prosíme Matku Boží v desátém
Zdrávase.
Tak jsem s vámi probral jediný desátek. Kolik dojemných
obrazů, kolik hlubokých myšlenek, kolik vroucích proseb vystřídalo se za tu chvíli v naší duši! Tak se modlívejte svatý
růženec, a nikdy vám nezevšední! Kdokoli si stěžuje, že ho
růženec nebaví, prozrazuje, že se dosud nenaučil rozjímat o jeho patnácti tajemstvích.
II. Růženec není jen krásnou modlitbou, je také modlitbou velmi účinnou.
Sílu modlitby neměříme ani délkou proseb ani krásou slov,
která pronášíme; síla modlitby záleží na důvěře, s jakou ji
konáme. Modlitba lotrova obsahovala jen několik slov, a
otevřela mu nebe, protože vycházela ze srdce plného důvěry
a lásky.
Právě proto je růženec modlitbou tolik účinnou. V něm
si připomínáme nekonečnou Boží lásku, která se pro nás nezalekla ani největších obětí; každý desátek vypravuje nám
o jednom takovém důkaze a mimoděk rozněcuje v nás důvěru
v nekonečnou Boží dobrotu. Dosud platí slova apoštola Pavla:
»Ten, jenž ani vlastního Syna neušetřil, nýbrž za nás všecky
ho vydal — kterak i s ním nedá nám všecko?« (Řím. 8, 32).
Obětoval-li pro nás Bůh, co měl nejdražšího, dá nám i drobnosti, za které prosíme.
Účinnost svatého růžence dokazují nám jasně dějiny; snad
právě proto byl růženec modlitbou tolik oblíbenou u největších duchů katolického světa. Zamilovali si jej, protože se přesvědčili o jeho výbornosti. Ukáži vám aspoň několik obrázků.
Proslulý hudební skladatel Krištof Gluck zpíval kdysi
v mládí ve františkánském kostele. Za odměnu dal mu kněz
růženec se slovy: »Modli se na něm, přinese ti štěstí.« Mladý
Gluck uposlechl, a brzy se přesvědčil o pravdě jeho slibu. Cokoli podnikl, vše se mu dařilo. Byl-li později tázáván, odkud
čerpal své překrásné skladby, ukazoval svůj růženec. Po každém úspěchu říkával: »To mi zase pomohla Matička Boží« —
a hned se pomodlil růženec, aby jí poděkoval.
Nejslabším cítí se člověk na bojišti. Když kolem dokola
hřmí děla, praskají granáty a nad hlavou hvízdají kulky, zachvěje se i nejodvážnější. Snad právě proto modlívalo se tolik
vynikajících vojevůdců rádo sv. růženec. Princ Evžen Savojský byl velikým ctitelem Panny Marie. Když vojáci viděli, že
chodí s růžencem v ruce, říkávali: »Bude asi bitva; náš starý se
zase mnoho modlí.* A neprosil nadarmo; jeho vojsko šlo od
vítězství k vítězství a jeho zbraním děkujeme, že Evropa se nestala mohamedánskou.
Neohrožený bojovník za práva irského
národa, poslanec Daniel O'Connel modlíval se růženec
v anglickém parlamentě, a podařilo se mu osvobodit svůj
ujařmený národ.
III. Svatý růženec je modlitbou krásnou a účinnou, je však též modlitbou katolickou.
Růženec nemá žádná jiná církev; kdo jej nosí, vyznává
veřejně svoji příslušnost ke katolické Církvi, i kdyby neřekl
ani slova. V Japonsku byly kdysi kvetoucí křesťanské obce;
později byli misionáři násilně vypuzeni a katolíci ponecháni
svému osudu. Teprve po několika stoletích vrátili se opět kněží.
Jaké však bylo jejich překvapení, když našli několik obcí,
v kterých se víra ještě udržela. Byli však přijati velice chladně; věřící jim nedůvěřovali, protože se o ně pokoušelo již několik protestantských duchovních. Když uviděli jejich růžence,
uvěřili, že mají před sebou katolické kněze.
Tak nebylo jen kdysi, tak je dodnes: po růženci pozná se
hned katolík. Po světové válce obsadili Angličané část Porýní,
mezi jiným i město Kolín. A tehdy se stala událost, o které
vypravuji. V elektrickém voze vypadl děvčátku z kapsičky
svatý růženec, když vytahovalo kapesník, a hned se našlo několik lidí, kteří se počali poťouchle usmívat. Vedle děvčátka
seděl anglický důstojník. Aby je uchránil před posměchem,
vytáhl z kapsy svůj vlastní růženec a pravil: »Hleď, já mám
také růženec, ale ten je až z Jerusalema. Ukaž mi svůj!« Pozorně si je prohlédl, pochválil jej a daroval dítěti kus čokolády. Nikomu ve voze nebylo již do smíchu ni do řeči; hrdinná
odvaha důstojníkova je odzbrojila.
Drazí křesťané! Vím, že pro mnohé katolíky je svatý růženec pokladem, kterého neznají; takovým jsem hleděl ukázati
jeho krásu a sladkost. Ani celé peklo nezmůže nic proti duši,
která se brání svatým růžencem, proto jsem se zmínil o jeho
účinnosti! Kdokoli se modlí růženec, nikdy není sám; s ním
jej říkají miliony katolíků celého světa; proto jsem jej pojmenoval modlitbou katolickou.
Ke konci zmínil bych se rád ještě o jedné přednosti. Kdo
se modlívá zbožně sv. růženec, jistě nepropadne hříchu; a
měl-li takové neštěstí, brzy povstane. Zajímavý doklad čteme
v životopise Napoleonově. Kdysi šel do divadla a vzal s sebou
i mladého prince Rohana Chabota z Lyonu. Představení císaře
příliš nezajímalo; jeho pozornost upoutal princ Rohan, který
seděl vedle. Měl pravou ruku pod pláštěm a cosi tam dělal.
Císař se dlouho tajně díval — náhle se chopil jeho pravice a
pevně ji sevřel. Princ se s počátku domníval, že bude propuštěn
— ale přece bez bázně ukázal růženec, který se potají modlil. Císař se mile usmál a pravil: »Vidím, že máte dobrého ducha.
Zachováte-li si jej, bude z vás jednou řádný muž. Jen se domodlete, já vám překážet nebudu.« Císař měl pravdu; z prince
Rohana se později stal svatý kněz.
Drazí křesťané! Také my jsme ve velikém divadle, které
jmenujeme světem. Blaze nám, najde-li ďábel v naší ruce po
každé svatý růženec. Projdeme šťastně životem a spočineme
jednou na dobrém srdci své nebeské Matky. Amen.
