Známé adventní mše svaté
"roráty" jsou, nebo alespoň byly, nádherným projevem hluboké
zbožnosti lidu. Roráty byly vždy takovýmto krásným projevem
lidové zbožnosti. Lidé – většinou zemědělci na vsích –
neměli v Adventu tolik napilno a tak ráno obstarali stáje a
šli do kostela. Dodnes pamětníci vzpomínají na průvody světel,
které se z různých stran blížily ke kostelu. Lidé měli
čas, udělili si ho. A tak se roráty vyznačují delšími,
majestátnými zpěvy s obdivuhodnou zbožností a vírou.
Texty
rorátních písní jsou jedny z nejkrásnějších vůbec. Jsou
to také veliké poklady poezie, nejen zbožnosti!!! Odráží se v nich
úcta ke vtělení Krista Pána, obdiv jeho snížení k nám, a
tak lid v hluboké zbožnosti s radostí a důvěrou
velebil Boha za to, že pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil
z nebe.
A tím také lidé ctili Pannu Marii, protože nikdo
nemohl prožívat dobu očekávání Kristova narození tak hluboce
jako ta, která je milosti plná a nikdo nemohl prožívat Advent tak
osobně jako Panna Maria, která očekávaného Krista sama nosila
pod svým srdcem. Proto jsou rorátní mše svaté ke cti Panny
Marie.
Věřící přicházejí v adventu brzy ráno, dokud je ještě tma, do chrámu Páně, aby přítomni byli rorátům t. j. aby pozdravili Pannu Marii, jež je hvězdou jitřní, a skrze ni si zjednali přístup k Pánu, jenž nyní ve svatostánku je právě tak opravdově přítomen, jako byl kdysi v lůně Marie Panny. — Tma v kostele a ve světlech tonoucí oltář vhodně připomínají svět, jenž je ve tmách, a jediné pravé světlo světa, Ježíše Krista. Co byl by svět bez Krista?
Jak se povznáší mysl věřícího lidu, když vkročí ze tmy do osvětleného chrámu a zraky své upře ke svatostánku! Ale ještě slavnostnější, radostnější, vroucnější nálada uhostí se v srdcinašem, uvažujeme-li v pravdě nebeskou liturgii mše rorátní. 3
Název "roráty" pochází
z počátečních slov této mše svaté: Rosu dejte
nebesa, latinsky roráte coeli.
