Jak ponížený je druhý trůn Vykupitele světa, tak povýšen je jeho trůn třetí. Nezanechal Pán duši jeho v hrobě, ani nedal svatému svému vidět porušení. (Žalm 15, 11.) Hrob jeho stal se slavným. Is. 11, 10. Třetího dne vstal z mrtvých. Po té čtyřicátého dne vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha, Otce všemohoucího. Tak třetí trůn připomenut. Poněvadž Bůh Otec nemá ani pravice ani levice, znamenají slova ta, že Ježíš i jako člověk má nejvyšší slávu a moc nade vším na nebi i na zemi. Pán Ježíš je tudíž králem nebeským. I padají před ním v pokoře zástupy andělské, zpívajíce neustále píseň chvály: »Svatý, Svatý, Svatý.« Před trůnem jeho koří se nesčetné řady svatých a velikým hlasem volají: »Spasení Bohu našemu, kterýž sedí na trůně a Beránkovi. (Zjev. 7, 10.) Pán Ježíš na pravici Boha Otce všemohoucího, je též králem pozemským. Všichni lidé podléhají jeho moci a ne-li v životě, tak po smrti musí před ním ohnout kolena. Zvláště pak neviditelně řídí své království neboli Církev tak, že proti ní marně útočí brány pekelné.
Avšak to vše nestačilo lásce věčné. Na pravici Otcově je Ježíš Kristus naším prostředníkem a přímluvcem, obětuje se stále na trůně slávy a oslavené rány ukazuje. Proto něžně napsal Miláček Páně svatý Jan: »Synáčkové moji, toto Vám píši, abyste nehřešili. Pakli by kdo i zhřešil, přímluvce máme u Otce Ježíše Krista spravedlivého. (1 Jan, 2, 1).
Před nejsvětějším králem chvěje se i říše podzemská, jež stále nové a nové sbory vysílá v boj proti Kristu a věrným stoupencům. Dva prapory vlají proti sobě. Nepřátelsky proti sobě stojí Kristus a ďábel, spravedlivost a hřích, světlo a temnota, milost a zkáza, nebe a peklo. Mocný to tábor vojenský! Nesčetné zástupy! Hrozný hluk válečný! Zarputilá a nesmiřitelná zášť, jež bude udušena teprve ohněm světovým v den poslední. A pak bude soud! Před trůnem Syna člověka (Mat. 5, 31), jemuž veškerý soud dal Otec, (Jan 5, 22.) se shromáždí všichni, dobří a zlí, spravedliví a nespravedliví.
Všecky národy soudit bude Kristus Pán. I rozdělí je od sebe a postaví dobré na pravici, zlé pak na levici. Tehdy odmění Král spravedlivé: Pojďte požehnaní Otce mého, vládněte královstvím vám připraveným od ustanovení světa. — Potom řekne zlým: Odejděte ode mně zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu a andělům jeho.« (Jan 25, 32-41.) Nyní nastane rozchod a věčná rozluka! Ve světlo věčné a blaho neskonalé vejdou svatí, avšak prchat budou před září velebnosti Boží odsouzenci v temnotu věčnou a bol palčivý. Hle! Jen chvilenku prodleli jsme u třetího trůnu Krista Ježíše, jasně však vidíme plnost jeho Božství a cítíme lásku nejsvětějšího Srdce ke všem, kdož jsou šlechetní, a proto pokorně voláme: »Srdce Ježíšovo, v němž přebývá všecka plnost Božství, smiluj se nad námi!«
