Svatodušní svátky jsou svátečními dny Ducha Svatého, památkou seslání Ducha Svatého, památnou slavností jeho stálé přítomnosti na světě, pokračováním a obnovením jeho stálého poslání.
Epištola podává zprávu o seslání Ducha Svatého. Učedníci Ježíšovi byli pospolu na modlitbách ve večeřadle. Tu náhle povstal z nebe hukot, jako když táhne silný vítr, a naplnil dům. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky; a rozdělily se tak, že se posadil na každém jeden. Všichni byli naplněni Duchem Svatým a počali mluvit jinými jazyky. A užasli všichni, když slyšeli je mluvit, každý jazykem. Je to krátká a jednoduchá zpráva, obsahuje však v sobě historickou událost velikého významu. Mnozí ji popírají, ona však přece zůstane pravdou. Slovo Písma svatého je neklamné. Duch Svatý existuje, je třetí božskou osobou, je tedy Bůh sám. Je věčný, všudypřítomný, vševědoucí. Duch Svatý se ukázal v podobě holubice, ohně a jazyků, aby znázornil účinky, které působí. Duch Svatý působí dále v lidských duších a v Církvi Kristově. Bohatý seznam svatých a světic i dějiny Církve katolické jsou toho mocným důkazem. "A já budu prosit Otce a jiného Utěšitele vám dá, aby s vámi zůstával na věky, Ducha pravdy; jeho svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani ho nezná; vy však ho znáte, neboť ve vás zůstává a ve vás bude." (Jan 14, 16. 17.)
V Evangeliu (Jan 14,23-31) Pán Ježíš mluví k učedníkům o působnosti Ducha svatého. "Jsme chrámem Ducha svatého. "Nevíte, že jste chrámem Božím, a že Duch Boží přebývá ve vás?" (1. Kor. 3, 16.), volá svatý Pavel ke křesťanům. Jsou to zamilovaná slova svatého Pavla. Duch Svatý nás činí chrámem Božím. Duch Svatý přebývá ovšem na prvém místě v duši člověka a jí dává pravý život. Jelikož však duše je v těle, tedy i naše tělo je příbytkem Ducha Svatého. (Svatý Augustin.) "Miluje-li mě kdo, mé slovo bude zachovávat, a Otec můj bude ho milovat, i přijdeme k němu a příbytek u něho si učiníme. (Jan 14, 23.) Duch Svatý obyčejně přicházívá teprve tehdy, přijal-li člověk hodně svátost křtu nebo pokání. Není to pak jen přechodná návštěva Ducha Svatého, nýbrž stálá. Duše křesťanská se stává nadpřirozeným způsobem jeho majetkem. Duch Svatý nám uděluje pravý život duchovní. "Duch Svatý mě miluje, a proto je ve mně nejen přítomen svou bytostí, věděním a mocí, nýbrž působí v nás nadpřirozeným způsobem, že obléká duši naši zářícím rouchem milosti posvěcující; svými ctnostmi a sedmi dary duši ozdobuje, osvěcuje a posilňuje, povzbuzuje ji k dobrému, v dobrém podporuje a zdokonaluje. Podivuhodná velikost milosti, která do naší duše přináší tak vznešeného, sladkého, svatého hosta a s námi ho tak úzce a nerozlučně spojuje! Jestliže se Zacheus tolik raduje, že mohl přijmout ve svém příbytku Syna Božího, jak teprve my můžeme být šťastni, že sám Duch Svatý přebývá nejen v našem domě, ale i v našem srdci.
Svatodušní dík. Za to, že Duch Svatý je naším učitelem, těšitelem a hostem naší duše, patří mu nejvroucnější dík. Tento dík je krásně vyjádřen slovy v prefaci při mši svaté: "Věru, hodno a spravedlivo jest, slušno a spasitelno, abychom ti vždy a všude díky vzdávali, Hospodine svatý, Otče všemohoucí, věčný Bože, skrze Krista, Pána našeho, jenž vstoupiv nade všecka nebesa a usednuv na tvé pravici, seslal slíbeného Ducha Svatého na přivlastněné dítky. . . " V kánonu (střed mše svaté) dnes a po celou oktávu si připomínáme před pozdvihováním milosti Ducha Svatého. Prosíme za nově pokřtěné, znovuzrozené z vody a z Ducha Svatého. Děkujeme zvláště za milosti, obdržené při svátosti křtu a biřmování.
Svatodušní modlitba. My lidé stále Pána Boha za něco prosíme a žádáme. S díky a chvalozpěvem zaznívají často i slova "Miserere - smiluj se". I dnes přicházíme jako prosebníci. Úpěnlivě prosíme s Církví, "abychom v témž Duchu došli pravé moudrosti a z jeho útěchy se vždy radovali (Orace), prosíme "ducha lásky" (Graduale), o upevnění našeho života z víry (Offert.), o osvícení, očištění a zúrodnění našich srdcí. (Sekr. a Postkom.) Také v překrásné sekvenci svatodušní přednášíme Pánu Bohu vroucí a úpěnlivé prosby. Je krásnou písní na vnitřní, duchovní život, touhou křesťanské duše ve strastech pozemské pouti po čistotě, pokoji a svobodě vyššího života.