Láska Ježíše Krista ozářila plamenem lidstvo v době veřejné činnosti Páně. Vpravdě Bůh sám přišel a spasil nás. Otevřely se oči slepých, i uši hluchých jsou otevřeny. Poskočil kulhavý jako jelen a rozvázán jazyk němých. (Srov. Is. 37, 4—6. Mat. 11, 4) Za svědka národům je dán, za vůdce a přikazatele. Opouští bezbožný cestu svou a muž nepravý myšlení svá (Srov. Is. 55, 4—7). Ba i mrtvé křísí a tak nad slunce jasněji dosvědčoval, což vyznávali vděční vrstevníci: »Prorok veliký povstal mezi námi a Bůh navštívil lid svůj. (Luk. 7, 16.)
Avšak vedle stromu lásky a vděčnosti vyrůstal i jedovatý keř nenávisti a zášti, pěstován četnými zaslepenci z lidu vyvoleného. Tito neustáli, dokud neuzřeli Krista Pána hřeby přibitého a na kříži mrtvého. Tak připraven Synu Božímu druhý trůn, trůn bolu, utrpení, zničení. Dokonale se naplnilo, co nakreslil evangelista Starého zákona svatý Isaíáš: »Viděli jsme ho, pohrdaného a nejposlednějšího z mužů a znající nemoc, jako skrytý byl obličej jeho a potupený, proto jsme ho sobě ani nevážili. Vpravdě neduhy naše on nesl, bolesti naše on snášel a my počítali jsme ho jako malomocného a ubitého od Boha a sníženého. On pak raněn je pro nepravosti naše, potřen je pro hříchy naše: kázeň našeho pokoje leží na něm, a zsinalostí jeho jsme uzdraveni. Všichni jsme jako ovce zbloudili, jeden každý na cestu svou uchýlil se: a Hospodin složil na něj nepravost všech nás. Obětován proto, že sám chtěl a neotevřel úst svých: jako ovce k zabití veden bude a jako beránek před tím, který ho střiže, neotevře úst svých. (53, 2—7.)
V proroctví doslova naplněném je vidět jasný paprsek, jenž připomíná plnost Božství Ježíše Krista. Slyšíme-li však poslední slova Vykupitelova: »Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. — Dnes budeš se mnou v ráji. — (Luk. 23, 34. 43.) — Bože můj, Bože můj, proč si mne opustil. (Mat. 27, 46.) Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého (Lukáš23,46.), vidíme| zář kolem bolestného trůnu Kristova, jež hlásá plnost Božství ukřižovaného Krále. Pozorujeme-li konečně, co se děje kolem, když opona chrámová se trhá na dvě půlky od vrchu až dolů, když země se třese a skály pukají a hroby se otvírají a mnohá těla svatých, kteříž zesnuli, vstávají a přicházejí do svatého města a ukazují se mnohým, — když setník a ti, kteří s ním byli, báli se velmi, řkouce: Jistě Syn Boží byl tento. (Mat. 27, 51—54.) — téměř vidíme plnost Božství Kristova a plni opravdové úcty, prosíme: »Srdce Ježíšovo, v němž přebývá plnost Božství, smiluj se nad námi!
