Jasná a tajemná noc se rozlévá po luzích betlémských. Vše je ponořeno v hluboký spánek. Jenom v chudičké jeskyni bdí Matka neposkvrněná, sklání se nad dítkem právě narozeným, zavinuje dítko do plének a klade je do prostinkých jeslí. Je však slyšet sborový zpěv. To andělé pějí narozenému Synu Božímu: »Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.« (Luk. 2, 14.) Za andělského zpěvu chvátají k jeslím pastýřové a uctívají narozeného Spasitele, jenž je Kristus Pán. (Luk. 2, 11.) Jak blaho jim u milostného trůnu Syna Božího! Jaké štěstí, že pokoj svatý plní duši dobrou a oddanou Bohu. Významně tudíž uvažuje sv. Petr Damiánský: »Pokoj Boží je dán lidem, ne však bohatým nebo pozemsky smýšlejícím, nebo dle rodu vznešeným, nýbrž lidem dobré vůle. Radujme se proto, že Kristus, náš pokoj, ráčil navštívit svět, aby lidi dobré vůle učinil účastnými Božství.«
Dle příkladu a poučení šlechetných pastýřů spěchají též mnozí jiní, aby vroucně pozdravili narozeného Mesiáše, vzpomínajíce na slova proroka: »Maličký narodil se nám a syn je nám dán a učiněno je knížectví na rameni jeho a nazváno bude jméno jeho: Podivuhodný Rádce, Bůh Silný, Otec budoucího věku, Kníže pokoje.« (Is. 9, 6.)
I my klekáváme v době vánoční u jesliček a klaníme se Synu Božímu. Oblaženi pak nebeskou radostí cítíme, že blízko je Pán podle slov proroka Isaiáše: »Hle panna počne a porodí syna a nazváno bude jméno jeho Emmanuel.« (Is. 7, 14) t. j. Bůh s námi. Hle! Vše, co zříme u prvého trůnu Spasitelova, zvěstuje plnost Božství. Vše, co slyšíme, hlásá a pozdravuje v narozeném dítku Boha. Jak pravdivě tudíž dnes voláme: »Srdce Ježíšovo, v němž přebývá plnost Božství, smiluj se nad námi!
