Květen - měsíc úcty
k Panně Marii
Během měsíce května budeme předkládat některé kapitoly z knihy P. ThDr. Josefa Miklíka:
Život blahoslavené Panny Marie.
Matka Boží měla zaujímat ve světovém plánu jedinečné
postavení. Jako jitřenka oznamovala příchod nového dne a
přinášela světu radostnou zprávu o Vykupiteli. Nazveme-li Krista
sluncem, byla Maria měsícem, jenž rozléval své tiché světlo i
v nočních temnotách. Proto od počátku připravoval Bůh lidstvo
na její tajemný příchod. Je pravda, ve Starém zákoně nacházíme
dosti málo vět o Rodičce Boží. Nebylo jich ani potřeba. Stačila
by jediná poznámka, že měla být Matkou slíbeného Vykupitele,
aby jí zajistila lásku všech pokolení. Božská důstojnost
jejího Syna ozařovala také její postavu nepopsatelným leskem.
Proto se mohu omezit pouze na nejdůležitější události:
Jakmile
byl spáchán první hřích a nad zbloudilým člověkem vyslovena
kletba, zdálo se, že jeho slunko zapadlo navždycky. Brána rajská
se zavřela a kolem trnité kolébky lidstva rozložila se hluboká
tma. A přece Bůh nevděčného tvora neopustil. Jako hřejivý
paprsek pronikla jeho duší radostná slova, jimiž sliboval světu
Vykupitele a jeho lidskou Matku: Nepřátelství ustanovuji mezi
tebou (hade) a ženou, mezi potomstvem tvým a potomstvem jejím; ona
rozdrtí hlavu tvou, kdežto ty budeš úklady činit její patě."
(Gen. 3, 15.2).
Jako tiché dvojhvězdí měla provázet prvního
člověka naděje na Ježíše a Marii. I když připustíme, že
tento obraz byl ještě příliš mlhavý, přece již mluvil o
"Příčině naší radosti" a nazýval ji sladkým jménem
matky. Bůh započaté dílo nezanechal a doplňoval je stále rysy
krásnějšími a něžnějšími. Brzy se dočítáme v posvátných
knihách o tajemné holubici, která donesla do archy první pozdrav
míru a pokoje. Netrvalo to dlouho a nad zemí se klenula duha, ve
které již nejstarší spisovatelé církevní viděli krásný
předobraz Rodičky Boží.
Ale také pozemské osudy Panny Marie
počaly se zvolna vyjasňovat. Jako její svatý Syn měla být z
rodu Abrahamova (Gen. 22, 18) a z královské krve Davidovy (Mich. 5,
2). Izaiáš (7,14) prozradil užaslému světu její největší
přednost, panenské početí Kristovo a velebnou důstojnost
Bohorodičky (Iz. 9, 6). Protože měla být jednou "Potěšením
zarmoucených" a stírat slzy ubohým, nezatajilo nebe ani její
utrpení. Právě v dojemném žalu: "Bože, Bože můj, proč jsi
mne opustil?" nacházíme také zmínku o bolestné Matce
Vykupitelově. (Žalm 21, 10.)
K těmto předpovědím družily se
četné předobrazy, které lidstvo na její nadzemský zjev
připravovaly. Její velikou svatost hlásalo rouno Gedeonovo (Soud.
6, 36—38); v zázračně hořícím keři Mojžíšově viděl již
sv. Ambrož předobraz panenského mateřství Mariina. A ještě
více: že svou čistou nohou rozdrtí pyšnou hlavu pekelného
Holoferna, měla hlásat světu hrdinná Judita; ctnostná Ester byla
mu zárukou, že také mateřská přímluva Mariina bude u Boha
všemohoucí.
Trvalo by to velice dlouho, kdybych se pouštěl do
jednotlivostí. I to málo, co jsem připomněl, dokazuje jasně mou
myšlenku. Ježíš a Maria nejsou jen útěchou Nového zákona; již
od počátku světa zářil na nebi jejich milostný zjev a sliboval
lidem pokoj a odpuštění.
