SVÁTOSTINY

Svátostiny jsou posvátná znamení napodobující určitým způsobem svátosti, jimiž se naznačují účinky, zvláště duchovní, a získávají se na přímluvu církve.  

Svátostiny nejsou ustanoveny přímo Kristem, nýbrž Církví.
Z toho plyne, že jejich účinek je závislý na dispozici přijímajícího. Nepůsobí tedy tím samým, když byly uděleny (ex opere operato jako svátosti), nýbrž předpokládají osobní dispozici přijímajícího, působí tedy natolik, nakolik je člověk disponován svátostinu přijmout (ex opere operantis - to znamená doslova z díla konajícího)


Svátostiny proto neudělují milost posvěcující - tu uděluje Pán Ježíš ve svých svátostech - nýbrž milost pomáhající.

Milost pomáhající je přechodné působení Boží na rozum a vůli člověka: osvícení rozumu - správné poznání,  posílení vůle - schopnost chtít to, co rozum poznává jako správné před Bohem. 

Milost Boží posvěcující udělovaná ve svátostech přetrvává v duši člověka trvale - pokud tedy člověk tuto milost neztratí těžkým hříchem.
Milost Boží pomáhající je oproti tomu Boží působení přechodné. Avšak je mnohem snáze dostupné. Svátostiny vlastně mají provázet celý náš den. 



Mezi svátosti totiž patří nejen úkony, které jsou svěřeny kněžím, jako je samo svěcení, žehnání            a podobně. Svátostinou je také například posvěcený předmět a jeho užívání. Typickým příkladem je žehnání se svěcenou vodou: tuto vodu sice posvětil kněz, ale může - ale spíše měl by - ji mít  u sebe          a užívat každý. 



Mezi svátostiny dále patří posvěcené svíce (hromničky), kadidlo, křída, ratolesti. Svátostinou je také každý posvěcený předmět - kříž, obraz, socha, růženec, škapulíř atd...

Uctívání těchto předmětů je také svátostinou. Uctívat můžeme například políbením nebo přežehnáním se. 


Kromě svěcené vody znamenáme sebe a  své příbytky také posvěceným olejem a solí. 

Jedenkrát za rok o slavnosti Zjevení Páně (6. ledna) pak znamenáme naše příbytky posvěcenou křídou.


Posvěcený předmět není totéž co požehnaný.

Samo požehnání je také svátostina, ale žehnají se ty věci, které nejsou vyňaty  z profánního užívání (dům, pole, pokrm, vozidlo, prapor, atd.)            a požehnání je prosbou, aby Bůh žehnal těm, kteří tuto věc budou užívat. Požehnaná věc sama tedy není svátostinou !!!  

Svěcení se týká věcí, které tímto úkonem vyjímáme z profánního užívání, a nadále tak budou sloužit jen k Boží úctě a nám ku pomoci. Světí se kostel, oltář, kalich, kříže, obrazy a sochy svatých, růžence, škapulíře      a další předměty, které užíváme k bohopoctě. 


Takto posvěcené předměty jsou sami svátostinou, stejně tak také jejich zbožné užívání.



Svěcená voda, olej a sůl jsou k dispozici v kostele ve Vejprtech. 

Po domluvě je možné posvětit jakýkoli předmět sloužící k Boží úctě.